Téma připomínající zaseknutou gramofonovou desku, nebo v
moderní době spíše CD. Každý den kolem nás proudí jednotvárné názory starších
generací. Většinou ve prospěch rodičů i v případě, že možná rodiče neměly tak
docela pravdu. Hádek mezi rodiči a mnou je stále dost. Většinou se jedná o
naprosto malicherné spory prakticky bez vážnější příčiny. Pozdní návraty domů,
neuklizené oblečení v samém rohu pokoje, neumyté nádobí, hlasitá hudba nebo
prospěch ve škole (který lze naštěstí úspěšně tajit až do třídních schůzek). To
zná snad každý. Nejednou při takové hádce může uletět nějaké to slovo, které
jsme ani nechtěli pustit tzv. do oběhu. Nicméně přijde mi nepodstatné hádat se
kvůli 20 minutám strávených déle se svými kamarády, oblečení které musí být
uklizeno ihned a nepočká 10 minut, neumytému nádobí, které taky nikam neuteče,
zcela nádhernou i když možná někdy trošičku hlasitější hudbu nebo snad kvůli
několika málo známkám, které nebyly zrovna nejlepší, nicméně se za krátkou dobu
opět zpraví nějakou tou lepší známkou. No dobře, výchova se nesmí zanedbávat.
Ale ono troška více volnosti by možná také někdy neškodilo. Máme sice trestní
zodpovědnost, právo volit a podobné vymoženosti, jako každý člověk starší 18
let. Nicméně přijít o chvíli později je zcela nepochopitelný prohřešek. Nebylo
by někdy lepší dopívajícímu dopřát o pár decibelů hluku více (samozřejmě ne že
padají hrnky z linky v kuchyni), než si dopřávat nesmyslnou hádku?
Pochopitelně, že mytí nádobí není záležitost, která by mohla 10 minut počkat .
Uznávám, že se mí rodiče o mě starají a že mi v současné době chybí
"jen" trocha svobody. Třeba jednou pochopím, že hranice kompromisu
byly někde jinde a snad to nebude dlouho trvat, do té doby si však raději
ponechám své nynější názory.