VLADISLAV VANČURA

Markéta Lazarová

Je tuhá zima. Na loupežníky táhnou královští vojáci. Mikoláš jel k Lazarovi s nabídkou spojenectví proti králi. Nepohodli se a trochu se pomlátili. Lazarovi loupežníci poté utekli. Ráno jim Kozlík vypálil Obořiště. Kvůli informacím o královském vojsku stopoval Kozlík projíždějící - hrabě Kristián a Reiner - zajati. Byli donuceni opustit hrad Roháček. Vojáci jim ho vypálili. Bojovali spolu v lese při útěku. Poté se utábořili na kopci, kde se opevnili. Mikoláš vytáhl s několika dalšími muži proti táboru vojáků. Dost jich pobili. Pak již královi vojáci vtrhli k loupežníkům a rozdrtili je. Kozlík byl raněn a uvězněn. Ti, co přežili se shromáždili a řekli si, že se za dva týdny opět setkají a vysvobodí Kozlíka z Boleslavi. Markéta Lazarová šla s Mikolášem (čekala s ním dítě - odvezl ji zprvu proti její vůli z Obořiště) a Alexandrou (čekala dítě s Kristiánem). Kristián uprchl z tábora a bloudil po lese - zbláznil se . Alexandra ho zabila (za chvíli toho litovala). Mikoláš se jel schovávat do lesa. Alexandra šla s Markétou. Ve vesnici, kterou procházely, byly zbity. Poté je našel otec Kristiána - hledal ho. Alexandra mu ukázala jeho hrob - pak ji zavřeli v Boleslavi. Markéta došla domů, ale otec ji vyrazil a poslal do kláštera. V klášteře, do kterého mela jít před milováním s Mikolášem, ji moc vlídně nepřijaly. Mikoláš zatím najal pobudy a spolu s bratry vytáhli na Boleslav. Byli poraženi, a kdo přežil, skončil v žaláři. Muži byli popraveni (Kozlík, Mikoláš, …) a ženy osvobozeny. Markéta povila dítě a dostalo jméno Václav. Alexandra spáchala po porodu sebevraždu - o obě děti se starala Markéta Lazarová.

Myšlenky: Život je krásný a stojí zato ho žít naplno - renesanční ideál.

Jazykové zpracování: Autor vypráví mnohdy velmi rozvláčně. Komentuje děj - mluví k sobě, k postavám (stojí ti to za to Markéto?), čtenáři (vážení pánové, …). Tímto mnohdy odvádí člověka přemýšlet. Vyskytuje se zde i srovnání s minulostí a současností (30. léta 20. století).